Nález

Co všechno objevil Marek cestou z baru?

Když se Marek vracel domů
Našel u popelnic pohozenou barovou židli
Byl opilý a tak neváhal
Židli sebral a odnesl si ji do svého bytu
 
Ráno se probudil celý umazaný od kocoviny
Venku pršelo a vřískal vítr
Pak si toho všimnul:
 
V rohu místnosti stála barová židle
A na ní seděl starý muž
„Co to…“ štěkl Marek
Ale pak si uvědomil
Že si ze včerejšího večera nic nepamatuje
A tak není cizí člověk v bytě
Nic až tak neobvyklého
Prostě si s ním – už ve stavu bez tíže
Dal pár panáků
Došlo na otázku o přespání
Odpověď kladná
A cestou domů našli barovou židli
Kterou jásavě přijali za svou
Muž však promluvil:
„Tak co bys rád?“
Takovou otázku Marek nečekal
Posílala celý Markem vyfabulovaný scénář
Kamsi za koprová pole
„Jak jako co bys rád?“ zeptal se blbě
„Když sis mě přinesl až do bytu, něco po mě asi chceš.“ Křikl stařec
„Přinesl?“
„Ano, přinesl. Včera si jen tak v klidu sedím na své židli, číhám, a najednou přijdeš ty, vezmeš mě i s židlí do podpaží a nedbaje mých výhrad, doneseš mě až sem a postavíš do rohu místnosti.“
Takže teď tu byl starý, podrážděný a vrčící
„Člověče,“ všiml si Marek „vždyť vy máte vzteklinu!“
„Bodejť.“ Přitakal stařec
Marek vstal a vykročil k němu
„Pojďte, půjdeme k veterináři.“
Ale když stařík uslyšel slovo veterinář
Opuchl, a z úst vypustil menší přeháňku slin
Pak se po Markovi vrhl
To ovšem ještě netušil
Že když byl Marek nemluvně
Matka jej poslala v kočáru proti kamionu
Který shodou okolností převážel
Několik stovek decilitrů hopíkoviny
Do místní hopíkářské fabriky
Kočár se rozprskl o kamion
Kamion o kočár
A Marek
Odfouknut jakýmsi obtížně pochopitelným poryvem fyziky
Levitoval nad nehodou jako jablko
A lokal hopsavinu prýštící z drtícího se kamionu
 
Proto se vzteklý stařec od Marka odrazil jako od trampolíny
A přistál v konferenční poloze
Zpět na barové židli
„Tak pojďte.“ Vyzval ho Marek
„Jdu.“ Podvolil se stařec
 
Veterinář nemocného zběžně prolistoval
A suše konstatoval diagnózu
„Vzteklina.“
Markovi nebylo jasné co s tím:
„Co s tím?“ Zeptal se
„Zkuste si ho taky občas posadit na klín, podrbat za uchem, projevit trochu něhy.“
 
A tak se v Markově životě ledacos změnilo
Rozhodl se přijmout starce za vlastního
Pravidelně jej kolébal na klíně
Hrál s ním Takhle jedou páni, takhle jedou dámy
A stařec spokojeně vrtěl ocasem
 







foto: http://generatorhostels.com/en/wp-content/blogs.dir/2/files/london/1-generator-london-bar-area.jpg

Vojtěch Vacek

+420 739 306 733 /

vojtavacek@email.cz

Profil

Komentáře