Ať praktikujeme zen nebo jsme za zenitem či se ženeme bůhví kam, všichni ji známe zcela bezprostředně. Za plného vědomí šumí, perlí, bublá, řetízkuje, popichuje život ve všech formách i podobách, před námi všemi se bezostyšně odhaluje, snad aby - nedej bože - ji někdo nepomluvil, že se snaží málo, se předvádí, jak jen může. Její neúnavnost je ve všech ohledech obdivuhodná. Někoho tak nadšeného úplně do všeho jako je ona jistojistě nenajdeme. Nejoduševněleji jak jen to lze, chce zažít naprosto vše, poňouknout nekonečno možností, rozprostřít se a nezevšednět. Rozhlédněte se a seznamte se.
„E x i s t e n c e . . .“ představí se vám pravděpodobně. „Kudrlinka nejkudrlinkovatější motající všechny příběhy do jednoho jediného, věrná své Pravdě stejně jako pravdám nás všech.“
Klidně jí pošlete vzdušný polibek, zaflirtujte si s ní jako ona s vámi, hravě a láskyplně, individuálně i kolektivně, staňte se jejím idolem, třeba i ideálem, jak je jen libo. Miluje svobodu projevu, nebude vás za nic trestat. Rozvrňte ji jako kočku a bude příst nadčasově dlouho. Vlastně nemusíte dělat vůbec nic a stejně se o vás bude elementárně otírat. Taková ona prostě je... Prostě je...
V každém aspektu unikátní i universální, stále on air, obnažena na všech vlnách, nezpochybnitelně komplexní, trvale moderní, věčně perspektivní, neohraničitelně rozmanitá, nepopiratelně sexy; vřelá, vlahá, chladná i mrazící, slušná, necudná i bestiální, něžná i krutá, jemná i drásavá, útulná i nerudná, rozverná i nekompromisní, odporná i smyslům lahodící, vždy sdílná, v každém aspektu provokativní tvůrkyně nejen přídavných jmen znalá všech legend a tajemství.
Proslýchá se, že prý dokonce viděla i paní Colombovou a vyřešila všechny mysteriózní záhady, na něž byli Mulder se Sculeyovou krátcí. Ještě nikdo si však od existence nedokázal vytvořit takový odstup, aby mohl přednést objektivní tvrzení, takže tohle všechno mohou být jen dohady, pomluvy, snůška výmyslů a iluzí. Nikdo pořádně neví, jestli je samolibá nebo bohulibá, jestli život smysluplně velebí nebo si na něm pouze iracionálně lebedí, jestli je komplikovaná nebo jednoduchá, reálná či existující pouze ve svých vlastních představách a tudíž zdánlivě hmotnou fata morgánou o sobě samé.
„Existence je lidová píseň, která se pěje tak dlouho,
že už nikdo neví, kdo je jejím autorem.“
Když existence, kompozičně stále v pohybu, porodními cestami skrze matčino lůno přivedla Jobbiho na svět, nezainteresovaným tento den mohl připadat zcela všední, pravdou však je, že slunečná neděle (již tak sváteční) byla něčím zcela vyjímečná. V ten osudný okamžik způsobený Jobbiho narozením totiž měřící linka mezi osami grafu světové populace poprvé v známé historii lidstva dosáhla mezníku pět miliard lidí obývajících modrou planetu. Aniž bychom věděli, kolikáté lidské mládě v řadě Jobbi byl (přesný počet lidí, kteří kdy obývali Zemi, je samozřejmě neznámý), byl to právě on, jenž na krátky okamžik ve světle pozemského světa dýchal vzduch společně s dalšími 4 999 999 999 homo sapiens sapiens. Samozřejmě si toho tehdy nebyl téměř nikdo vědom a většina světových statistik se dokonce domnívala, že toto prolomení přišlo až o rok později, avšak rytmus matky Země - známý jako Schumannova rezonance - běžně stálý na frekvenci 7,83 Hz se zavlnil o maličko rychleji, a protože tato zemská frekvence ladí s alfa a theta vlnami lidských mozků, mělo Jobbiho narození nepatrný vliv na celé lidstvo.
Země soustředěně provádějící piruetu kolem své osy se zachvěla, což různými způsoby pocítilo jen několik jemněji vnímajících jedinců. Bobby McFerrin byl právě uprostřed svého koncertu Spontaneus Inventions, jenž byl vydán jako živé album i video, když jej zalechtání přimělo ke konci písně Fascinating Rhythm k hravosti tak uvolněné, až se některým divákům zdálo, že hraničí s bláznovstvím. David Copperfield právě procházel Velkou čínskou zdí, když se mu uvolnily plyny v trávícím traktu, nechtěně si uprdl a vlastní nadpřirozenou spokojeností, že charakteristický zvuk vyvolaný kmitáním tkání v okolí řitního otvoru nebyl slyšet, učinil celou konstrukci monstrózní stavby znatelně odolnější. Jim Carrey pouze zakopl, pár škodolibých se mu zasmálo. V tom ale jistou roli sehrála i Halleyova kometa, která právě dosahovala nejbližšího bodu k naší planetě a tedy nejlepší viditelnosti. Několik lidí v okamžik Jobbiho narození pochopilo, že svět se mění a my s ním, aniž bychom často věděli jak a proč.
Suma sumárum sakum prdum zaokrouhleno a podtrženo, aniž bychom znali váhu a výšku novorozeněte, jeho příchod se roznesl po vlnách pozemské existence rychleji nežli drb po pavlači. Nevinný Jobbi nevědoucí ve své nevyvinuté mysli, avšak zrozen s odvěkou inteligencí vědomí, moudrostí svých genů a jedinečnými rysy z minulých životů, instinktivně toužící po poznání, lásce a radosti, reflexivně schopen dýchání, sání a polykání, se neotálejíc přisál k prsu při prvním přiložení, aby skrze živiny nabral sílu pro budoucí smích i pláč. Nabyt formy zcela neformálně vstoupil po dočasné amnézii do pozemské chumelenice, kterou někteří skromně nazývají světský život, aby se jako novorozenec, kojenec a batole překulil až k prvním krůčkům a projevům svobodné vůle. Jobbi s vrozenou vnímavostí i niternou zvídavostí rostl, aby se za pomoci voleb a rozhodnutí mohl stát pánem vlastního života, zatímco se stal pánem 'pouze' nepředvídatelného dobrodružství.
NEBE NEBO | Kap. 13
Komentáře