Busking...

Tak krutě, tak jemně, tak poeticky...

   Sluneční paprsky tečou z oblohy jako med. Vzduch chutná po vanilce. Stydlivé úsměvy, právě takové, které vrháme, když olízneme lžíci s včelí dobrotou.
   Den, jenž se sám předurčil. Pro busking. Věc tak zrádnou, právě proto tak přitažlivou.
   ...
   Těšit neznámé voyery. Roztrhat odpoledne na tisíc milisekund studu.
   ...
   Usazujeme se na lavičku. Vyluzujeme cosi jako žalozpěv. Ostatní asi žádají hudbu. Otevřený obal na mince nehlásí defloraci ani po dvaceti minutách. Konec?
   ...
   Přát si jej. Konec. Osvobození. Plány zaskřehotaly a utekly do ztracena. Osvobození, prosím...!
   Lidi. Příšery. Kolemprocházející žena se s poslední grimasou změnila na mochomůrku červenou. Nebohá prašivka toto prostě nemůže ustát a rozpadá se. Milisekundy studu.
   Majestát lvice zase neobměkčí žádný tón, žádný akord, nota... Nic. Tarantule lezou kolem. Mlčky splétají své sítě. Mezi strunami kytary. Mezi mnou a éterem.
   ...
   Džungle znovu požírá své hosty. Tak krutě, tak jemně. Poeticky?
   Busking...
 
       

Marek Blažíček

+420 721 137 157 /

marekblazicek@seznam.cz

Profil

Komentáře