Sirotek nad pomníkem dřevěný střechy nebožky máti
pelichal listí na narozeniny,
bylo tak k podzimu, šlo to s ním z kopce,
muchomůrky z toho měly noční můry
a když už s ním bylo opravdu ouvej a všichni věděly...
šeptaly mu mušky,můry do kůry
pro tebe bychom třeba zdřevěněly!
tak se zřítil ,zklátil ,nedůstojně a toporně
byl totiž příliš opilý,
snad proto, že jej zalévaly místní násosky svou močí.
nebo se snad otrávil muchomorem?
přemítal
a tak, aťsi! Aťsi jej zotročí!
'Aťs třeba stolem!'
kletba pivního břichomluvce.
'Máš čtyři nožky zdřevěnělé, tak pal! honem!'
hlas pahýlnatého lustru boha.
V rubáši ubrusu.
pajdá,vleče se čtvrtá noha,
poněkud třískavě,
v tom ztrouchnivělém funusu.
Komentáře