Žijeme v překrásné a vzrušující době. V USA má prst na atomové bombě prst retardovaný pomeranč. Na druhé straně zeměkoule se se správným budovatelským úsilím snaží obtloustlý klučík připomínající Otíka z Bylo nás pět sestrojit vodíkovou bombu. Mezi nimi stojí báťuška Vladimir Vladimirovič po centimetrech okusující území sousedních států, protože na jaře je v Sevastopoli přece tak krásně, že ano a Evropská unie, která je tak zoufale neefektivní, že se ještě nerozhodla, jestli to Jennifer Lawrence slušelo loni na Oscarech. A ani u nás to nevypadá nejrůžověji. Podle volebních preferencí se můžeme těšit na skoro neomezené vládnutí Andreje Bureše, který se kromě práskání, politiky a podnikání, zdá se, vrhnul i na kouzlení, protože teď každých pár dní vytahuje odněkud nezdaněnou miliardu. Já chtěl vždycky zažít něco, co by od základů změnilo naše životy, něco, co změní, jak kolektivně myslíme a prožíváme. Za můj život se tomu důležitostí nejvíce přibližuje 9/11 a, jako pro každého Čecha, Nagano. Proto vítám zvýšení šance na jaderný holocaust s otevřenou náručí.
Přiznejme si, že žijeme extrémně nudné životy točící se kolem několika málo věcí, které nevyhnutelně velmi brzy zevšední nebo nás začnou srát. Jdete do práce, kde 8 hodin zíráte do počítače a jediným vysvobozením je konverzace u instantního kafe s kolegyní o tom, co bylo den předtím ve Výměně manželek. Váš pracovní titul vás provokuje svojí pompézností, protože na vizitce sice stojí „Baron obchodních strategií a vyslanec interní komunikace,“ ale vy víte, že by tam stejně tak dobře mohlo stát „Zírač, klikač a nahraditelný pytel masa“ a jediná věc, která vás udržuje při mentálním zdraví je lichá víra, že jste schopnější a chytřejší než kdokoliv, s kým pracujete. Víra tak neotřesitelná, a tak důležitá pro vaše další přežití, že ji nerozhodí ani to, že vás vrátný neustále přehrává v online AZ kvízu.
A to jsme teprve v půlce utrpení všedního dne. První půlka je v podstatě neměnná, teprve ve druhé lze aplikovat kreativitu a svobodně se rozhodnout, jak konkrétně byste ji rádi zkurvili. Naštěstí pro vás jsou možnosti prázdných a zbytečných činností nepřeberné. Od stavění modelů a vyšívání (potřebuju dát najevo, že jsem asociální introvert), sportu (běhej hodinu dokola a pak možná vyhraješ), nejrůznějších forem umění (taťka mi koupil zrcadlovku a fotka je jediné médium, kterým opravdu dokážu vyjádřit, co cítím, navzdory tomu, že vypadám jako pretentious prick), až po moje nejoblíbenější hobby: sebelítost a alkoholismus. A když už je opravdu nejhůř, můžete zkusit vztah a založit rodinu.
A v teorii to vypadá lákavě, že ano? Mít někoho, s kým čelit hrůzám existence, s kým můžete ruku v ruce cestovat k nevyhnutelnému a hořkému konci, někoho, kdo vás obejme a řekne, že všechno bude v pořádku, když v televizi zahlédnete Jakuba Koháka. A údajně to tak může fungovat, ale pozoruji u sebe, že se zvyšujícím se věkem a rostoucí skepsí jsou vztahy pouhým koníčkem, který ve mne vzbuzuje větší frustraci nad osudem lidstva než dopolední vysílání TV Barrandov. Obojí mne často nutí vykousnout si vlastní oči z hlavy, ale aspoň nehrozí, že si ejakulací u Soudkyně Barbary zaděláte na čtvrt století alimentů. Kdybych chtěl stvořit něco nevděčného, neschopného a zrzavého, naučím se, jak se množit dělením, protože jak rádi potvrdí mí milovaní rodiče, toto jsou tři první adjektiva, jimiž by mě popsali.
Nezoufejme ale. Existuje cesta ven. Konstantní změna. Kdykoliv se vám něco ve vašem životě nelíbí, změňte to. Nelze-li to změnit, zbavte se toho. Vždycky, když nadáváte, kolik měsíčně prokouříte, kuřte méně nebo přestaňte. Nenaplňuje vás práce a trávíte většinu času nadáváním na to, jaký je šéf čůrak? Běžte jinam! Chtěli jste vždycky cestovat, ale nikdy jste se k tomu nedostali? Sbalte krosnu a jeďte, vaše call centrum se bez vás nezhroutí.
LOL. Tohle se skoro změnilo na motivační článek, co? Hehe, ten poslední odstavec neberte vážně. Změna je těžká. Vykašlete se na to. Buďte po mém vzoru ubrečení ubožáci, chyťme se za ruce a čekejme, až se rozzáří nebe a všechno, co jsme chtěli změnit, za nás vyřeší nemoc z ozáření.
Komentáře