Ohýbání v záterasí

Opřu si kotníky o hustý
                             vřelý proud
zvonivého písku
                               strženého větrem;      i když se toužím
Proměnit a drtit
                     Následně vlhkými prsty naložit kapsám
                                    dopustit se cizoložství
Složit to bachr tělo hnětou jej a víme:    to jsou pasti
Hurá přišli jsme až k tobě domů
Sleduj slunce a úlomky sond cestou    skrz prázdný obraz sochy soli
a čekej                                                    skrz prázdný obraz sochy soli
Nasypat obroušený pískovec do praskliny v kostech
jen ať se rozpíná jen ať se vpíjí
    do krve; a jen ať spolu lezou pomalu a trapně! Celým komplotem od paží k patě

                                                Toužím po tom
                                               být taky proti tělu

_________________________________________________________________________

Nauč mě ruce
stejně přijdeš za tmy;      My
práh je bodem návratu;    tu
Narace klidem;                 k lidem
kápě ti nepomůže;             káže
noc posledních dní nabývá zbytečností;
zasklené masky;
za zády Abrahám ti líbá prs;
kávu už vaříš jako;             jak
on;                                       ona
                                             ví             nás
Nauč mě pod okny;    i
přetínat cestu za dívkou, žije; že je blízko hřbitova?

Na noc raději zamrkej
dveře a přivři akorát
pro štíhlá těla
našich představ

___________________________________________________

při mém pobytu v paříži
přebývala v praze
když jsem noci trávil u pomníku pierra
na skaliskách normandie
v šatech z trhu sedávala na moravské vysočině k pálavě
praha mě přivítala
když ji strasbourg
v lipsku jsme se minuli nejspíš o 2 8 0 6 1 9 9 6
na hranicích polska kam mě zvědavost vedla k divadlu
někdo ji zahlédl u brehm
kde se schovává věž astronomů
fyzik slíbil že mě jí provede, provede ji mnou
až se zastavím
na šlitrově chatě u zříceniny hradu
jsme se nepotkali
ani neví kde to je
amsterdam navštívím později
města jsou menší nás
tišší a radší jsou-li sama
tiší nás i když
ani neví kde to je

____________________________________

        Čím se liší řeka proudíc v moře
od řeky jež protká jinou?
    A čím, myslíš, lišila by se od potoka
který končí bůhvíkde

Stejně tak vlysy Počítání
boha cest a jejich ohýbání
čím lampa pod převisem černé matky
tvarovaná aby se stal půlměsíc i z tebe
mění se v jinou nádheru                                        než jsou vlasy

                                                                              i když ztratily chuť
                                                                              i když se tratily
ohýbáme cesty
saluto Počítání                                                       bohu ohýbání

do oblouků a mračen
   při správném tichu vyhneme si děti

děti Počítání boha cest
                     boha ohýbání
                     buď pozdraven bože

_______________________________________________________________________________

Přítele mám koho ty za boha
Davide z hlíny stvořený
jsme stejní, víš?
Tak nejisté je zůstávání
a přece je jediné znám jistě
Komu jsem strčil na ulici tajně dvacku?
pro mě byl ahasver,
já jemu valkýrou
oba jsme přece konali čas, žmoulali jeho vlnu a ústy
vysávali prach z jeho kulis zase jeden jako druhý
tak tomu se říká žebrák

„Aha, tak tomu se teda říká žebrák; aha, tak tomu se teda; říká se žebrák; žebrák se říká...“

_____________________________________________________________

Všechno je odmítnutí
               vše je přijetí

I když svlékneš svoji kůži
i město pod ní a pachy pod ním
když svlékneš kůži
tu úplně nejhlouběji
takovou až na dně
   je to zase jenom odmítání

a vysvlékání z nahoty zas jen mávnutí ruky

jenže pak se pak koupeš
   a v tom horku veřejných sprch i to dojde
      že na to myslet znamená přiznat si vedlejší postavy
   a tím se mění život mění
      za hranice pohádky

a v tu chvíli víš že když s tebou naposled mluvila máma
                                                                                říkala pravdu
                                                                            že myslela vše dobře

odmítáš ji

svlékáš kůži i s nehty a zbytky všeho co nebylo
možné nechat

ale pak ti máma umře
   dojde ti že každý rozhovor vtěsnáš právě pod tu kůži
   dojde ti že jsi zas jen nezletilá řeka
   a ráno ať spíš kde spíš
   už necítíš holé maso
                                                              zas jen jemné chloupky na předloktí
a zas se pomalu svlékáš
pomalu rychle / hezky
dojde ti to
plaveš

_____________________________

mám strach trochu uprostřed
za dveřmi obrazárny
s malířskou zkratkou
z točivých výpadů rusalek
straší mě jazyky kterým nerozumím a prosbami které radši nechápu
a tichem jež nosívaj na špičkách prstů
bojím se před očima
jsou živé a prázdné
a přece jako chtivé perlorodky
co chvíli zablikaj znamení že víme oba
nepopřeš prázdnotu těch očí; skotačí v temnotě jak děti v cirkuse když už je tlampach nehlásí
nikdo se nehlásí
stala se jim vlastí
se vším, vším a se všemi
posbíral jsem kusy bytosti co víc nemá jméno
ze všech reliéfů a z celého majetku
města zvedá se pára a kouř