Jde městem. Město jako zahrada. Město, v němž rostou olivovníky. V hospodách tančí Salome s extází pod jazykem & opilci zpívaj blues o Janu Křtiteli:
Objevuju prostory
Spánku uvnitř tvojí postele
Ve snech vedu hovory
S mrtvou hlavou Jana Křtitele
Šeptá celej důvěrnej
Že se občas trochu opije
Bejvá často nevěrnej
A polyká tripy – hostie
Že prej tehdá Jidáše
Tajně popostrčil ke zradě
Taky spolkl Jonáše
Šukal v Getsemanský zahradě
Že se často cejtíš trochu necelá
Žes mu oddělila hlavu od těla
Salome
Na východě vykvétá obloha. Furt ta stejná zasraná pražská obloha & mršina Slunce zatíná prsty do střech baráků. V mracích oběšená Vlaštovčí hvězda. Salome dotančila. Čas se vyspat.
Došel do podnájmu. V pokoji v křesle u okna sedí Pilát, pod okny dav. Pokoj jak soud & na hranici slyšitelnosti číhají sny. Je ráno. V posteli leží Marie. Voní. Spí s ní & ona mu potom stříhá vlasy, které spálí v popelníku. Nedopalky vyplašené pachem spálených vlasů se plazí po stole. On jí na oplátku vyrývá píseň písní na břicho. Kusy kůže mu zůstávají za nehty. Dlaně v klíně Mariině.
Dav pod okny křičí. Sny zachycené v bdění nemůžou spát a on také ne. Zvedá se & vychází ven. Venku na ulici karnevalový průvod. Je nový Král karnevalu. Novej bílej král, novej černej kat. Opilá Marie na něj z balkonu pořvává:
Ty vole ty vole
Bílej král černej kat
Kdopak jim ustele?
Snažej se nasoukat
Do mojí postele
Ty vole ty vole
Jen to ne
V průvodu ho vedou na Petřín & na zádech cejtí divnej květ. Květ, jenž kvete stejně jako obloha, na níž má být ukřižován. Má moc malý záda. Moc dlouhý nohy. Příliš trnů ve vlasech.
& pod Petřínem zase opilá Marie. & všechna ta nedospalá rána v jejích očích. & on se přistihne, že jí šeptá:
Marie
Slýchám tě uprostřed hluchých míst
Naříkej, ticho tě poleje
Člověk si nebejvá vůbec jist
Uprostřed půlnoční tramvaje
Marie
Spolkni to zdlouhavý zívnutí
A pak si nadávej na ticho
Marie
Někdo tě určitě donutí
Postavit podruhý Jericho
Marie
Lehni si na dlažbu, na chodník
Marie
Bojim se, nejsem si zcela jist
Marie
Rýsuješ zkroucenej poledník
Marie
Dochází k prolnutí hluchých míst
& v tu chvíli už tuší, že Setník probodne jeho hluchá místa, stejně jako on ráno prolínal & probodával Mariina.
Pražský nebe je čím dál větší. Už jsou skoro nahoře. Na zádech má obrázky nakreslené Mariinou rtěnkou. Na zádech ho čím dál víc tlačí divnej květ.
Žijeme v kómatu
Necelejch dvacet let
Slézáme Golgotu
Na zádech divnej květ
V pupku se otáčí svět & pupeční šňůra vede z nebe do pekla. Petřínská Golgota. Něha zakopaná pod Petřínem. Adamova lebka zakopaná dole na Malostranský &
Někdo stojí támhle za domem
V ruce drží její úsměvy
Něhu ukradenou Adamem
Něhu vypůjčenou od Evy
Akorát tak paranoia, když mu přibíjí dlaně & chodidla k obzoru & vztyčují ho na Pražský nebe. Akorát tak paranoia, když vedle něj zpívá oběšenec Vlaštovčí hvězda:
Pražský nebe skáče
Z posledního patra
V ruce drží hráče
I černýho Petra
Pražský nebe hraje
Na hlasivky, na rty
Slyšíš? Za zdí ráje
Popravují čerty
Pražský nebe barví
Tělo do nachova
Učí slepé kurvy
Hluchoněmá slova
Je přibitej k obzoru & cejtí, jak mu ta pupeční šňůra mezi nebem & peklem, omotaná kolem jeho krku, zkracuje dech. Cejtí Setníkovo kopí ve svých hluchých místech. Jeruzalém daleko, agónie poblíž, vole. Jeho krev jsou čáry od letadel po obloze.
Ubývá jak měsíc, ale jen proto, aby znovu ožil v úplňku.
Komentáře