Prosinec – zatímco na nás odevšad útočí reklamy na Pandoru křičící „Vyjádři svou jedinečnost generickým kusem železa v ceně ročního příjmu doktoranda Filozofické fakulty“ a z rádií nás okřikuje nesmrtelná odrhovačka Mariaha „Neumím-zpívat-na-playback“ Carey, blíží se k nám sice pomalu, ale za to s jistotou Zemanova vítězství v lednových volbách, konec dalšího hnusného roku.
Nový rok, nové naděje, nový začátek, se občas říká. Je to stejně naivní představa jako když si myslíte, že můžete od ledna přestat s kouřením. Ono je to celkem snadné – sám jsem přestal kouřit už asi sedmkrát a nebýt Marka Bendy, tak bych si i začal myslet, že cigarety škodí zdraví a přitom je kouření poslední věc, která nás dělí od nastolení diktatury proletariátu. Nebo tak mi to aspoň přišlo, když se zaváděl zákaz kouření v hospodách. Tak přeci jen na něco můžeme být letos pyšní! Jako prvním v Evropě se nám letos podařilo zakázat kouření – teda, jako jsme první až po Velké Británii, Maďarsku, Irsku, Německu, Holandsku, Francii, dokonce jsem i za Slovenskem a to je prosím země ze které utekl Andrej Babiš. Když už jsme teda začali bilancovat, pojďme se podívat na další letošní úspěchy – aneb kde v roce 2017 zvítězila pravda a láska a hnutí ANO.
No tak prvně, podařilo se nám zabránit nekontrolovanému přílivu těch ošklivých, zlých imigrantů – byť o tom nejsem tak úplně přesvědčen, jelikož jsem si byl minulý týden téměř jistý, že jsem jednoho v Praze viděl. Ten gauner mě všude pronásledoval – ať jsem se hnul kam jsem chtěl, byl mi v patách. Už jsem pomalu chtěl vytočit číslo na Milana Chovance, aby honem nabil svou vinčestrovku a přišel mě co nejdříve zachránit před kulturním obohacením ze Středního východu, když se mi ho při vchodu do metra podařilo setřást. Hrůzou jsem se klepal ještě dobrých 20 minut než mi došlo, že ten proklatý migrant byl můj vlastní odraz ve výloze. Hned mi to bylo nějaký podezřelý, když neměl v ruce iPhone. Stejně jsem ho šel pro jistotu udat na nejbližší podatelnu Lidových milicí, kde mě přijal nadporučík Rozner a po dvou hodinách neustálého zabrušování jsem raději odešel domů napsat velice důležitý status CAPS LOCKEM, samozřejmě podložený relevantními fakty.
Tím by ale tak můj rozsáhlý výčet úspěchů lidstva za rok 2017 mohl skončit. Vlastně ani nevím, proč letošku neříkám 2016s – je to vlastně stejný jako loni, jen tomu chybí sluchátkový konektor. Denní čtení novin neposkytuje žádnou útěchu – současný americký prezident se chová jako opilý puberťák, který z hecu strká svůj penis do vosího hnízda a pak se diví, že ho vosy chtějí pobodat. Jen si spočítejte kolikrát letos strčil Donald svůj penis do Severní Korey. Nebo do Sýrie. Nebo cpal svůj penis do Ruska, kde mu na oplátku podal Vladimír Putin pomocnou ruku. Stojíme na prahu jaderné války a nikdo neví, co bude zítra. Bude čtvrtek, ale to je teď jedno. Chudí jsou chudší a bohatí bohatší – ta krásná doba pozdního kapitalismu, kdy osm hodin datluju do počítače za pár korun na hodinu a celou dobu se modlím, abych mohl jít domů. Nebo aby mi třeba do obličeje explodoval monitor a ukončil tenhle zoufalý životní cyklus. S láskou proto vzpomínám na své dětství, kdy mi tetičky a babičky dávali na Vánoce obálky plné bankovek. Pro pětiletého kluka to byl obrovský zdroj příjmu, který se navíc nemusel zdanit. Měl jsem tolik peněz, že jsem si už v šesti letech vzal hypotéku, rozvedl se a odjel se svou druhou ženou na líbánky. Krásné časy.
Neodbíhejme do tématu – žurnalistika roku 2016s nebyla jen o penisech. Teda jako asi byla, když si tak vzpomínám na kampaň #metoo. Zatímco loni mě chytala panika pokaždé, když jsem si přečetl jméno svého oblíbeného herce v novinách a bál jsem se, že ho dohnala zubatá, letos herce dohnalo jejich zvrácené sexuální chování. Bojím se. Bojím se, co přijde příště. Třeba se dozvím, že Tom Hanks nedává do bramborového salátu majonézu. Zrůda jedna.
Rok 2017 nebyl lepší než 2016. Vlastně nebyl ani horší. Vlastně byl stejný, protože lidi jsou stejní. Stejně hloupí, stejně malicherní, stejně oblečení, s tím stejným telefonem. Nezajímají se o svět okolo sebe. Nezajímají se o tuhle malou kulatou hrudu kamenů a vody, která za pár dní ukončí další oběh kolem Slunce. A dokud tohle nezměníme, nic se nemůže změnit. Zoufalství bych nepropadal ale. Vždy je tu naděje, že to bude zítra lepší, že se na Vás někdo usměje, že si z přednášky odneste víc než jen jméno učitele a název předmětu.
A dokud tomu tak bude i nadále, bude každý rok jako rok 2017. Jen bude mít víc pixelů a bude voděodolný.
Komentáře