Smráká se.
Na město tiše dopadají kapky deště.
Okno se zamlžilo, je stěží vidět ven.
Rozbitý věšák upouští na zem kabát, jenž měl chránit
a klika vedlejších dveří zvolna otevírá nespatřená tajemství jiných světů.
Pokoj se zvolna začíná jevit malý a těsný oproti krajům za onou oponou.
Ani hudba, hrající z gramofonu, pamatujícího ty slavné zašlé děje, mě neudrží na místě a neodhrnout tu tenkou clonu rozdělující naše dva světy.
-Vykročím vpřed.Vše je tady tak jiné.
Jsou vidět neznámé hvězdy, daleká slunce.
Ač zemská tíže ztratila moc a já mohu létat, propadám se hlouběji do tohoto světa.
- Objevil jsem kraj svobody
- vstoupil do sebe sama.
Komentáře