O malé oranžové rybičce

Prázdninové pohádky vol. 1

I byla jedna malá oranžová rybička v jednom malém průhledném akváriu, takovém tom kulatém, kde je trocha písku a nějaká ta rostlina, aby se neřeklo. A možná, když se trošilinku řeklo, přidal tam kdosi takovou tu truhlu, co vypouští bublinky a dělá cvaky cvak. No, ale přiznejme si, že na takovém akvárku s takovouto rybičkou příliš mnoho pohádek, ani vůbec nějakého toho povídání, nezaložíme. Přesto se o to budeme snažit celou tuto pohádku! A směle… neb přiznejme si, více toho, tady a teď, jaksi po ruce nemáme. Inu ta rybička maličká, trochu oranžová, plavala občas po směru hodinových ručiček, hezky po nejširším obvodu akvárka, aby posílila své malé rybí ploutvičkové svaly. Jenže takovéto plavání vám vystačí na den, na dva, no, možná když jste taková rybička, tak klidně na měsíc, ale i tak vás to po čase přestane bavit. Inu, rybička nebyla hloupá a řekla si, že když už má ty své malé ploutvičky celé naposilované, měla by cvičit také něco inčího. A jelikož to byla rybička odvážná, řekla si, že bude trénovat výdrž, jak dlouho bez dýchání zvládne být venku na vzduchu. Vždy vyskočila, zavrtěla ploutvičkou a zase se ponořila. Občas jen tak vykoukla hlavou, koulila očkama všemi směry a chechtala se tím svým rybím špulením, jak moc je to bláznivá činnost. Nu, ale přiznejme si, takovéto cáknuté jednání vám vydrží tak maximálně na měsíc, na dva, možná třeba i na rok, když jste taková malá krásná rybička, ale pak vás to tak trochu přestane bavit. Tu náhle máme v akvárku nasvalenou, čipernou rybičku, která vysoko do výšky vyskočí a bez vody a svého vzduchu v ní vydrží i dobrých několik hodin. To aby se pomalu taková rybička s takovými parádními vlastnostmi vydala do toho neprobádaného světa. Jenže když člověk jednou vyleze z toho prekérně kulatého akvárka, je pak cesta nazpátek složitá i pro takovou chytrou a silnou rybičku. Naštěstí ta naše rybička měla pod čepicí, nebo spíše pod ploutvičkou, dalo by se říci, nelenila a hned něco vymyslila. Vzala tu svou, aby se neřeklo, rostlinku a vyhodila ji ven a hezky opřela o hranu akvárka jako žebřík, neb, aby se neřeklo, rostlinky jsou ty nejlepší žebříky, kam se hrabe Bauhaus! A tak, když ta statečná rybička měla zajištěnou cestu nazpátek, vydala se na dobrodružnou cestu okolo domu, ve kterém žil její majitel. Nakoukla do kuchyně, pozdravila rybím pozdravem udiveného kocoura v pelíšku a vesele omrkla koupelnu, kde se chvíli koupala v mýdlových bublinkách, ale pak se jí z toho udělalo mírně šoufl a mírně na nic a raději poseděla v čisté vodě, kde vířili nejrůznější proudy. Samé bublinky a samé bublání! To bylo legrace. Když si všeho rybička do syta užila, vrátila se do svého akvárka. Možná bychom vám tu mohli tvrdit, že pak rybička začala mít ráda dům a poté pana majitele a jezdila s ním do práce a na dovolenou k moři za jinými rybičkami a třeba na vandr do lesa a na koupačku do nejrůznějších pramínků a pramenů, nebo že pak byla moudrá a šla do politiky a tím svým rybím mlčením všechny přetrumfla a přízeň všech si získala, anebo že se děsně zamilovala do jednoho roztomilého mořského koníka a odjela s ním na dalekou cestu hlubinami moří, jenže to by nám nikdo nevěřil! Vždyť všichni známe naši milou malou rybičku, tu skromnou a odvážnou rybičku, která se po každé těžké i hezké cestě vrací vždy zpátky domů za svým akváriem se svojí vodou. Tak tedy rybička vyšplhala po rostlince, hezky ji poslušně zasadila zpátky, ustlala si v té hezké truhličce a nechala si zdát bublinkové sny o kulatém akvárku a příjemném plavání v něm. A v té truhličce a v těch snech voněl jí domov takovou tou krásnou rybí vůní…

Komentáře