O kočkách

Prázdninové pohádky vol. 4

Pan Kudláček měl v bytě 328 koček. Nebyly jeho, to ví každý, kdo zná pana Kudláčka, neb ten kočky nesnášel, ba je v nestřežených chvílích i nenáviděl. Za to, jak každý ví, byl pan Kudláček dobrákem od kosti, nikdy se nedovedl mračit a každému tuze rád vyhověl. Nu a s těmi kočkami to bylo tak, to jednou volá jeho tuze stará tchýně, maminka chudinky nebožky Mařenky, která byla úžasnou ženou a ještě úžasnější manželkou, a chce, aby jí pan Kudláček pohlídal jejích čtyřicet dva koček, že prý jede kamsi do Turecka či snad Alžíru, vyřizovat kdesik cosik jakésik dědictví, a že po tu dobu by se jí nějaký dobrodušec měl postarat o kočky. Inu, pan Kudláček s drobným znepokojením v očkách svolil a tchýně odjela.

To víte, kočky, kór když je jich 42 a jsou nekastrované, se špatně drží na uzdě, a tak měsíc dal měsíc, rok rok a pan Kudláček měl v bytě 328 koček. Navíc, Turecká či snad Alžírská vedra jsou krutostí i pro mladého fit hit turistu, co pak udělají takové nebohé stařičké tchýni, se snad ani nehodí zde, do pohádky, psát. Sečteno vedra, podtrženo zbytečná zpáteční letenka do Čech, pan Kudláček zdědil všech 328 koček dřív, než stihl vyděšeně zaúpět slovo kočkolit.

Pan Kudláček byl dobrým člověkem, srdečnost mu koukala z očí, avšak s každou další kočkou, vkrádala se do jeho duše zcela nová vlastnost – vražednost. Dříve by pan Kudláček ani mouše neublížil, nicméně po roce s kočkami, vždy rád na cestách za Mařenkou na Olšany vymýšlel, pod jakým hrobem leží jaká kočka. Vždy jim promýšlel ty nejsofistikovanější epitafy a snil o jménech Micka, Kucka, Lucka vytesaných v mramoru. Když se k němu pak dostala ona už zmíněná zpráva o onom dědictví, v mžiku vtrhl sousedovi do bytu, on to byl totiž, ten jeho soused, abyste věděli, nadšený zbraňový fajnšmekr, a strhl mu ze zdi Browning vystavený na ozdobném nástavci. Chvíli přemýšlel, zdali zastřelí sebe nebo pár koček, dokud mu nedojdou všechny náboje, až ho v úvahách přerušil soused.

Slovo dalo slova a za pět hodin na stole u souseda Machana ležely plány bytu páně Kudláčka.  Průchod měl být odstřelen dynamitem. Pak, dle plánu, měly být do oken naházeny granáty a do proraženého vchodu slzný plyn, který dezorientuje prchajícího nepřítele. Rotační kulomet takticky rozložený na parapetu vydobude oběma statečným mužům pevnou pozici a Thomson mezitím několika salvami bude držet nepřítele v chodbové části zákopu Kudlačkova bytu. Poté přijde na řadu plamenomet, který vyčistí a rozpustí poslední zbytky odporu. Onen zmíněný Browning pak bez smilování dorazí zbylé kočičí důstojnictvo a přeživší osazenstvo.

Po zuby vyzbrojení Kommandos, tedy rozumějme tím pana Kudláčka a pana Machana, se vydali na svou kampaň, když už začínalo svítat, neb v ten moment jsou kočičí stráže nejméně pozorné. Při připevňování dynamitu na dveře, je zastihl listonoš nesoucí psaní z Alžíru nebo Turecka, to v daný moment nebylo možné dle známky rozeznat. Pan Kudláček roztrhal obálku a četl. Paní tchýně ze smrtelné postele zdraví a prosí, aby na uvedenou adresu poslal zmíněnému šejkovi Abdulu z Abdulu všechny její kočky, neb on, Abdul z Abdulu, si jich nesmírně cenní a ona plemena, vlastněná paní tchýní, ještě nemá ve své obří kočičí sbírce. Inu, pan Machan s panem Kudláčkem složili své zbraně a všechny kočky ve vši trpělivosti odeslali Abdulu z Abdulu. On jim za to poslal neuvěřitelný obnos, vyjednaný paní tchýní. A jelikož pan Kudláček to měl jen pár let do penze, řekl si, že s panem Machanem spojí byty a za peníze udělají parádní muzeum se zbraněmi z celého světa. Tuze velký zájem vzbudili! Ano, ano! Dokonce si zřídili malou střelnici na Vítkově, kde jste si mohli ony unikáty za dohledu pana Kudláčka ozkoušet. A víte, co bylo nakresleno na terčích, do kterých se střílelo? Ano, soudíte správně… kočky.

Komentáře