Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
Když mraky ustoupily...
Poesie / 20.08.2015 / 09:48
na lince Jeruzalém-Libeň
Fotka / 28.04.2015 / 12:45
Několik fotek z města, do kterého vedou všechny cesty
Fotka / 10.02.2016 / 18:09
za 730 dnů se ze všeho stalo nic.
Poesie / 05.11.2015 / 19:02
jen vypít jednu skleničku...
Poesie / 01.12.2016 / 14:14
Další shrnutí jedné důležité studentské etapy
Próza / 05.03.2019 / 15:34
pár fotek ze severu
Fotka / 12.03.2018 / 17:41
Komentáře