Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
aneb buďme optimisti
Publicistika / 16.05.2016 / 18:25
Amsterdam - Groningen - Rotterdam / Březen 2017
Video / 12.10.2017 / 13:03
Strašidelnej příběh
Poesie / 02.05.2015 / 11:26
„Moje hlavní doména je umění“
Publicistika / 20.04.2015 / 18:08
První část trojdílného minicyklu
Poesie / 28.04.2015 / 12:45
Povídka o silách místa
Próza / 24.07.2017 / 15:47
holčičí verše, unisex básnička
Poesie / 20.04.2015 / 15:05
Komentáře