Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
Kdybychom všichni umírali najednou, možná bychom pochopili mír
Próza / 24.05.2015 / 16:07
Vystoupení hongkongského zpěváka v centru Prahy
Video / 09.05.2015 / 11:18
Tak krutě, tak jemně, tak poeticky...
Próza / 02.05.2015 / 14:17
a slon
Poesie / 21.09.2015 / 18:17
Dialog na lavičce
Próza / 06.06.2016 / 16:02
Vrstvy, vrstvy a zase vrstvy
Fotka / 02.05.2015 / 12:47
Nic proti veganům
Poesie / 11.10.2015 / 17:45
další poetickoúrpzoidní myšmaš...
Próza / 17.05.2015 / 11:32
výběr z hroznů pro soutěž Hořovice Václava Hraběte 2016
Poesie / 03.08.2016 / 16:42
love love love
Fotka / 02.04.2019 / 16:11
Komentáře