Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
Pohled na berlínskou atmosféru ve čtyřech fotografiích
Fotka / 20.04.2015 / 15:05
Jedna z těch hlubších myšlenek na nemocniční posteli
Próza / 10.04.2016 / 14:38
Proměna člověka na člověka
Poesie / 30.09.2015 / 18:09
Semestrální práce - Secesní límec
Umění / 20.12.2016 / 19:10
když mizí krajina, kterou jste znali
Próza / 25.10.2015 / 18:44
Třetí díl seriálu ze srbských hranic
Publicistika / 11.01.2016 / 23:15
Studentská záležitost
Próza / 21.04.2015 / 18:36
Proč slunce plešatí
Poesie / 19.06.2015 / 15:47
Komentáře