Microsoft oznámil, že během podzimních aktualizací Windows zmizí ze softwaru asi poslední věc, kvůli které ještě všichni nepřesedlali na Mac, primitivní grafický editor, naše milované malování.
Asi nejsem sám, kdo nehodlá platit horentní sumy za photoshopy, nebo je prostě jen tak neschopný a nedokáže si je stáhnout ilegálně, tak či tak snad není jednodušší způsob ořezávání fotek a vytváření memů. Náhradou, která má zastoupit nezastupitelné, má být tzv. Malování 3D, z estetického hlediska naprosto nechutná záležitost připomínající roztékající se gumové medvídky pochybné kvality. Podpora 3D, kterou jsem skoro nikdy nepotřeboval, by zněla lákavě, nebýt jejího tristního provedení, které zavání polovinou devadesátých let a na druhou stranu absencí některých funkcí původního programu.
V roce 1995 moji rodiče měli pro sestry dva velké dárky, první počítač a malého brášku. Z mojí maličkosti asi neměly takový užitek, ale Windows 95, páni, to bylo něco! Já si prvně k počítači sednul asi ve třech letech, solitaire jsem nepochopil nikdy, v hledání min jsem byl taktéž víc než tragický. S myší mi to moc nešlo. Sestra se tudíž snažila propojit příjemné s užitečným, a tak mě zasvětila do jemné motoriky práce s myší díky malování. Kreslení mě bavilo vždycky. Konečně jsem mohl pustit uzdu mé fantazie a infantilní kreativity i bez tužky a papíru. Hranatá sluníčka, hlavonožci, baráčky, rybníčky, vybarvení nedodělané travičky pomocí plechovky a zelenala se celá obrazovka.
Po letech úmorné práce se mi již podobné nehody s plechovkou nestávaly tak často. Šel jsem do školy a při hodinách informatiky se jedenáctiletá děcka nemohla zabavit ničím jiným než, posíláním si výtvorů plných kosočtverců s popiskem vyučující. Přišla puberta, facebook, memes. Nejdřív podle šablony z internetu, po chvíli to přestalo být tak vtipné. Začali jsme si tvořit vlastní. Za pět minut hotovo, doma, ve škole, v malování, kde jinde. Když je člověk sám, dostane nápad, hodí to online a dostane lajky, hned je svět hezčí.
Co bude teď? Microsoft vydal prohlášení, že malování odstraní, ale budeme si ho moci znovu nainstalovat, tak k čemu to všechno? Asi nám chtěl připomenout, jak nás jednou za dva roky něčím musí vytočit. Jo, díky, aspoň se můžeme po hospodách zase bavit o něčem novém, po česku si zanadávat s pěnou kolem pusy a fňukat. Už nějakou dobu brečím nad vším, co tak bytostně patřilo k mému dětství a najednou to mizí. Nostalgicky si říkám: „O tom jednou budeme vyprávět dětem.“ Tenhle rok je podobných ztrát plný. Nikdy jsem si však nedokázal představit, že jako mi babička vyprávěla o něčem pro naši generaci tak vzdáleném jako je válka, my budeme potomkům předávat vzpomínky na dávno zmizelé jistoty našich životů, jakými byly dvoulitrová Coca Cola nebo ubohý grafický editor.
Komentáře