Rej pestrobarevných Pepíků

Nebýt blbcem si dnes nemůže dovolit každý.

Motýl je jedno z nejpohodovějších zvířat. Jen tak si lítá po louce, pak si vysosá kdejakou kytku (kdo by to nechtěl) a ke všemu má hezký křídla. Jenže když takovýho motýla nakreslíte nad zadek peroxidový čičince, tak už tak hezký není. Z toho symbolu elegance a zvířecího mámvpičismu se stane symbol volání o pomoc zakomplexovaný rádobykrasavice, která tím vlastně říká, že její výběrové řízení na spolunocležníka se sestává z požadavku mít dvě nohy a aspoň jednu ruku. 

To samé máte třeba s krásným mottem "Carpe Diem", tedy užívej dne. Heslo, které vykřikne každý před tím, než si vezme MDMA a zapije půllitrem vodky. Prostě krása. A tohle poetické heslo se potom objeví na ruce nějakýho fašouna s cedulí IVČRN a se Zemanovou zelenou kartou zaseklou mezi půlkama. Jenže není jedinej, takovejch vyleptanejch bezrozumů je nespočet.

Otázka je tedy jednoduchá, stejně jako dostat se na FHS. Nechali byste si vytetovat něco tak krásného, jako je motýl, nebo něco tak inspirujícího, jako je Carpe Diem, i potom, kdy víte, že výhradní nositelé těchto symbolů jsou buď holky bez špetky sebeúcty, a nebo lidé s rozumem polomrtvé pijavice, kteří ani nevědí, co ten "Kapr" vůbec znamená?

Absurdní a tragi(komi)cký nářek

Když jsem si přečetl zprávu, že se v Paříži odehrál teroristický útok, hluboce mě to zarmoutilo. Pak jsem otevřel facebook, abych si přečetl veselé historky o nedopečených dortech a prohlídl nějaké ty profilovky novopečených zrůd a tím se nějak odreagoval, ale spíše než relax nad hloupostí ostatních lidí přišlo nemalé rozhořčení.

Facebook umožňuje, abyste si na profilový obrázek dali vlajku Francie. Naskytl se mi tedy na první pohled dosti kuriózní obrázek kamarádů, držících lahev vodky v jedné ruce, prso známé v druhé ruce a přes tohle všechno je vlajka Francie, dále třeba nápis "Fuck you bitches" na obličeji mé známé a přes to vlajka Francie, a nebo dva souložící psi a přes to vlajka Francie - sami si dokážete představit, co všechno mohou mít lidé na profilovkách. Namátkou jsem projížděl fb a vlastně nejvíce mi vadily vystrčený prsa přes celou obrazovku, našpulená pusina připomínající prcinku starý lachtaní maminy a přes to všechno francouzská vlajka. Pecka. Doufám, že třeba Dan Landa nazpívá slova Merseillaise na nějakou chytlavou melodii z dob Orlíku nebo Dáda Patrasová se svojí žížalkou Jůlií k tomu udělaj srdceryvný klip pro děti - aby se nás modlilo co nejvíce.

Hlavně bez rozmyslu

V Paříži se stala tragédie = Paříž je v Evropě = relativně blízko nám = potrava pro média = potrava pro lidi = potrava pro facebook. Celkem jednoduchej řetězec. Facebook udělá apku na vlaječku, lidi si daj vlaječku, protože se "modlej" za Paříž, maj víc lajků, udělaj to ostatní a přece nebudeme blbci, abychom se nepřidali k davu. Když ostatní exujou pivko a potom ho vyhoděj ven na klávesnici, tak my musíme taky! Symbolem nářku by nemělo být něco tak absurdně masově zneužitelného jako tohleto. To je, jako kdybych chodil po ulici, bičoval lidi a křičel na ně "PROMIŇ!". Jednoduše absurdní.

Nejvíce mě na tom mrzí, že většina dýňohlavů, kteří si to dali, vám na mapě ani neukáže, kde Paříž je. Možná potom, co jim sundáte prst z Atlantského oceánu a vysvětlíte jim, že Francie není Německo, možná potom vám ukážou... no, i když spíš ne.

A asi největším paradoxem je hešteg PrayForParis. Vidět profil Čecha, který připomíná, abychom se hlavně a především nezapomínali modlit za Paříž, je jako vidět Zemana přesvědčovat ostatní, aby přestali kouřit, pít a být dementní.

Ze symbolu se stala fraška

Vyjadřovat podporu úděsným událostem v Paříži vlaječkou na profilu je tedy opravdu nízko. Už jen proto, že každý ještěr si to může dát bez rozmyslu jediným kliknutím a ani nemusí vědět, co se to vlastně stalo. Poté lidé, kteří jsou inteligentní a taky si dají vlajku na profil, vypadají jako součástí stáda hloupých a lobotomizovaných zaprděnců z Horní Dolní. Škoda. Motýla byste si nevytetovali, Carpe Diem taky ne.

Podpora jde přece vyjádřit i jinak. Sdílením článku o tom, co se vlastně stalo, nějakým duchaplným statusem, sdílením písně.. nebo prostě můžete být touto událostí zdrcení a nikomu to nekřičet do obličeje.

Nebuďme součástí mediální propagandy parazitující na hrůzných událostech. Všichni přece nejsme naprostý postiženci, kteří nepřemýšlí nad ničím jiným, než jak se kde zase zlít a prorychtovat celou noc. Nebo snad jsme?

Jaroslav Denemark

+420 775 134 724 /

jaroslav.denemark@gmail.com

Profil

Komentáře