Jen co ráno proloupnu oko, otevřu facebook. Fejsbuk. Book of fejsys. F a c e b u k. V mobilu. Protože zapínat počítač je energeticky moc náročný. Pod modrou lištou na mě hned zčerstva blikají zprávy domácí a zprávy ze světa. Čím víc modrý, tím víc fejsbuk. Jen co ráno proloupnu oko, dozvím se, kolik afrických uprchlíků umírá ve Středozemním moři. Prohlédnu si fotografie neúnosného znečistění životního prostřední v Číně. Přečtu si, že téměř třetinu lidí v produktivním věku trápí deprese a v čem spočívá ten jejich problém. Pak přeskáču fotky z párty, na který byl včera někdo z mejch kamarádů. Během toho scrollování, ale automaticky soudím, jestli ta párty byla dobrá nebo nebo ne. Většinou se během těch pár vteřin rozhodnu, že ne. Ale spíš mě to nezajímá. Aspoň ušetřim čas na důležitější pousty. Dál. Najdu odkaz na facebookovou událost. Fejsbukovou. Fejk-bukovou. Událost. Divadelní představení na Náplavce. Klikám, že se zúčastním a pokračuji v krasojízdě. Článek o tom, proč by na sebe mohli být Češi hrdí. Nakonec jde o článek o tom, proč na sebe Češi hrdí nejsou. False advertisement. Falsebook. Dál. Písničky. Písničky. Pozvánka na přednášku. „Jak pomůže Evropská strategie pro jednotný digitální trh spotřebitelům?“ Přeletím slova pohledem. Evropa. Ta je jasná. Ale... Jednotný trh? Digitální spotřebitelé? Co? Moc náročný. Je přece ráno. A šetřim čas. Dál. Srdceryvný příspěvek stránky „Humans of New York“. Opravdu se mě dotknul. Like. Lajk. V mym obličeji patrně žádná emoce. Ale nikdo mě nevidí, tak je to v pohodě. Dál. Hele, Marek má narozeniny! „Všechno nejhebčí!!“ Send. Odesláno. Teď už na to nemusim myslet. Ne, že bych si bez tý obličejový knihy vzpomněla. Kniha obličejů. Kniha bez obličeje. Usnu. Jenom na chvilku. Budík zvoní znova, tak jsem zase vzhůru. Telefon mám pořád v ruce. V odrazu spící obrazovky vidim fakt svůj fejs. Haha. Pak chvíle strachu. Doufám, že front-kamera fakt nefunguje nonstop. Jako že se na mě teď nedívá nějakej člověk FBI, MI6, Pentagon, StB, cojávim! Ale ne. To je blbost. Zautomatizovanym pohybem telefon zapnu a otvírám f a c e b o o k. Na chvíli tím překvapuji i sama sebe. Ty seš hrozná, Karolíno! Že si nedáš pokoj. No nic. Po refreshi to nikdy neni stejný. Takže znova. News feed. Nový příběhy. Počasí. Bude hezky do jedenácti, pak se zatáhne, mezi druhou a čtvrtou je padesáti, pak šedesáti a pak zas padesátiprocentní riziko srážek. Řikaj to Norové, tak to bude asi pravda. Dál. Aneta si změnila profilovou fotku. Lajk. Dál. Zásnuby. Proboha. Lajk. Dál. Dál. Lajk. Fejsbuk. Like. Dál. Zpráva v mesendžru. Hezký. Odepisuju. Like. Čau. Dál. Víc. Dál. Lajk. Pálí mě oči. Lajk. Scroll. Dál. Lajk. Ještě. Lajk. Ještě pět minut. DVTV. Lajk. Dál. Víc! Jo, už vstávám! Ale počkej, tohle je zajímavý! Ještě diskuze. Kde se takovýhle lidi berou?! Fuj! Nou lajk for dem. Det’s for šur. Dál! Dál! Dál! Dál! Dál!
Musim vypadnout.
V metru si otevřu knížku a nemůžu se soustředit.
Chybí mi ta modrá lišta.
A heslovitý sdělení.
Mám mozek na kaši.
Lajk.
Komentáře